Moskevský strážní pes: Věrný obr s medvědím srdcem

Původ a historie plemene v Rusku

Moskevský strážní pes má za sebou poměrně krátkou, ale fascinující historii. Představte si poválečný Sovětský svaz – zničené struktury, nedostatek kvalitních služebních psů a potřeba hlídat strategické objekty v těch nejdrsnějších podmínkách, jaké si jen dokážete představit. Právě tady začíná příběh tohoto impozantního plemene.

Po druhé světové válce stála sovětská armáda před problémem. Potřebovali strážního psa, který by vydržel kruté ruské zimy, dokázal hlídat rozsáhlé objekty a zároveň by byl spolehlivý a ovladatelný. Žádné z existujících plemen nesplňovalo všechny tyto požadavky najednou. Co dělat? Rozhodli se vytvořit vlastní plemeno.

Kynologické zařízení Rudá hvězda v Moskvě dostalo jasný úkol – vyšlechtit psa, který bude mít sílu medvěda, odolnost vlka a loajalitu nejlepšího přítele. Není to trochu jako stavět auto na zakázku? Jenže místo motorů a karoserií pracovali se živými tvory, s jejich charaktery a vlastnostmi.

Do šlechtitelského programu zapojili především kavkazské ovčáky – mohutná zvířata s přirozeným ochranářským instinktem, která byla zvyklá hlídat stáda v horách. Tyto psy přinášely do nového plemene sílu a nebojácnost. Pak přišel na řadu bernardýn – ten velký, dobrosrdečný chlupatý obr, kterého možná znáte z filmů. Bernardýni dodali moskevským strážním psům jejich charakteristický vzhled, klidnější temperament a především větší ochotu spolupracovat s člověkem. Protože co je platné mít obrovského strážce, když vás nebude poslouchat?

Celý proces byl pečlivě naplánovaný. Sovětští kynologové dokumentovali každý krok, každého jedince, každou vlastnost. Občas do programu přidali i jiná plemena – třeba německého ovčáka pro lepší trénovatelnost. Bylo to jako skládat složitou mozaiku, kde každý dílek měl svůj důvod.

V padesátých letech dvacátého století se objevily první skutečné moskevské strážní psy. A kde myslíte, že je hned nasadili? U vojenských objektů, továren, skladišť – všude tam, kde bylo potřeba spolehlivé hlídání za každého počasí. Když venku zuří sibiřská zima s teplotami hluboko pod nulou, běžný pes by se sotva udržel naživu. Moskevský strážní pes? Ten si v takových podmínkách doslova žije.

Postupně se o toto plemeno začali zajímat i obyčejní lidé. Kdo by nechtěl spolehlivého strážce rodiny, který je zároveň klidný a vyrovnaný? V šedesátých a sedmdesátých letech se plemeno ustálilo natolik, že mohl vzniknout oficiální standard. Konečně bylo jasné, jak má správný moskevský strážní pes vypadat a chovat se – velký, mohutný, s hustou srstí, vyrovnanou povahou, ale připravený bránit své lidi.

Moskevské výstavy psů sehrály v dalším vývoji plemene klíčovou roli. Chovatelé tam mohli porovnat své svěřence, vyměnit si zkušenosti, vidět nejlepší jedince. Bylo to jako setkání nadšenců, kteří sdíleli společný cíl – dál zlepšovat plemeno, které se stalo symbolem sovětské kynologické dovednosti.

Dnes už víme, že vytvořit nové plemeno podle přesných požadavků není science fiction. Moskevský strážní pes je živým důkazem toho, že s jasným záměrem, systematickým přístupem a trpělivostí se dá dosáhnout pozoruhodných výsledků.

Křížení kavkazského ovčáka a bernardýna

Moskevský strážní pes vznikl jako výsledek promyšleného křížení kavkazského ovčáka a bernardýna – projekt, který odstartovali sovětští kynologové v polovině minulého století. Nejednalo se o žádný náhodný pokus, ale o pečlivě plánovaný program vedený vojenskými institucemi. Co bylo cílem? Vytvořit dokonalého strážce, který spojí to nejlepší z obou světů a zároveň zvládne i ty nejdrsnější ruské zimy.

Představte si psa, který má v sobě odvahu a teritoriální instinkty kavkazského ovčáka – plemene, které po staletí v drsných horách Kavkazu chránilo stáda před vlky i medvědy. A k tomu přidejte impozantní velikost bernardýna s jeho vyrovnanou povahou a přirozenou přátelskostí k lidem. Právě tato kombinace byla klíčová. Bernardýn do křížení vnesl nejen mohutnou kostru, ale především klidnější temperament, díky kterému je moskevský strážní pes lépe ovladatelný než jeho kavkazský předek.

Vytvoření stabilního plemene však vyžadovalo několik generací pečlivého výběru. Kynologové museli trpělivě pracovat s jednotlivými liniemi, aby dosáhli právě té správné rovnováhy mezi ochranářskými schopnostmi a přístupností k člověku.

Výsledek stojí za to. Moskevský strážní pes dorůstá výšky 66 až 78 centimetrů v kohoutku a může vážit od 45 do 68 kilogramů. Jeho hustá, dvojvrstvá srst ho chrání před mrazem i horkem – vlastnost nezbytná pro ruské klima. Zbarvení často připomíná bernardýna – bílý základ s rezavými nebo červenohnědými skvrnami, ale stavba těla je výrazně robustnější.

Co se týče povahy, tady je vidět ta správná harmonie. Zatímco čistokrevný kavkazský ovčák bývá extrémně nezávislý a někdy až neústupný, moskevský strážní pes projevuje větší ochotu ke spolupráci. Samozřejmě, strážní instinkty má stále silné a dokáže rozpoznat skutečnou hrozbu, ale není tak nedůvěřivý k lidem jako jeho kavkazský předchůdce.

Hodí se však tento pes každému? Rozhodně ne. Potřebuje zkušeného majitele, který rozumí specifickým potřebám velkých strážních plemen. Důsledná výchova od štěněcího věku je naprosto zásadní, stejně jako včasná socializace. Bez jasných pravidel a pevného, ale spravedlivého vedení se z něj může stát problémový pes. A pokud žijete v bytě uprostřed města? Zapomeňte na to. Moskevský strážní pes potřebuje prostor – ideálně dům se zahradou, kde si může hlídat své teritorium a mít dostatek pohybu.

Fyzické charakteristiky a vzhled psa

Moskevský strážní pes je prostě impozantní zvíře, které vás okamžitě zaujme svou mohutností a výrazným vzhledem. Představte si psa, který byl vyšlechtěn přesně proto, aby byl neúnavným strážcem – robustní, odolný a schopný zvládnout i ty nejdrsnější podmínky. Jeho vzhled mluví sám za sebe.

Co se týče velikosti, dospělí jedinci dosahují výšky v kohoutku mezi 66 a 78 centimetry, přičemž samci bývají výraznější než samice. Hmotnost? Klidně až 60 kilogramů, někdy i víc u opravdu velkých kousků. Není to ale jen o velikosti – jejich tělo je harmonické, dobře stavěné, s pevnou kostrou a výrazným svalstvem. Díky tomu dokážou hlídat dlouhé hodiny bez únavy.

Hlava těchto psů je masivní a široká, s výraznou lebkou a černým, širokým čenichem, který jim zajišťuje skvělý čich. Oči jsou tmavé, střední velikosti, a když se na vás podívají, hned poznáte jejich inteligenci a bdělost. Uši mají trojúhelníkový tvar, visí dolů a sahají zhruba ke koutku oka.

Srst moskevského strážního psa stojí za zmínku – je to opravdu jeho vizitka. Hustá, dlouhá a dvouvrstvá srst ho chrání před jakýmkoli počasím. Spodní vrstva je měkká a hustá jako peřinka, zatímco svrchní je delší, drsnější a mírně vlnitá. Kolem krku a na hrudi mají tito psi nádhernou hřívu, která je u samců obzvlášť výrazná. Na zadních nohách vypadá srst jako kalhoty a ocas? Ten je bohatě osrstěný jako korouhev.

Pokud jde o barvy, základem je bílá s červenohnědými nebo rezavými skvrnami, které se objevují hlavně na hlavě, uších, zádech a bocích. Nejhezčí je to, když jsou skvrny rozložené symetricky, přičemž bílá dominuje na hrudi, břiše, nohách a špičce ocasu. Tmavá maska v obličeji je velmi žádaná – dodává jim ten charakteristický výraz.

Tělo je robustní a mírně protažené, s hlubokým a širokým hrudníkem, který poskytuje dostatek prostoru pro životně důležité orgány. Záda jsou rovná a pevná, bedra krátká a silná. Ocas je dlouhý a vysoko nasazený – v klidu visí dolů, ale jakmile pes zpozorní, zvedne se nad úroveň zad. Nohy jsou silné, rovné a svalnaté, s pevnými klouby, takže zvládnou i náročný terén bez problémů.

Když se na moskevského strážního psa podíváte celkově, vidíte v něm sílu, důstojnost a sebevědomí. Pohybuje se plynule a elegantně, přestože je to pořádný kus. Vyzařuje z něj přirozená autorita a ochranářský instinkt, což z něj dělá jak výborného strážce majetku, tak věrného člena rodiny.

Povahové vlastnosti a temperament strážního psa

# Povahové vlastnosti a temperament strážního psa

Moskevský strážní pes je jedinečnou kombinací síly, odvahy a vyrovnanosti, která z něj dělá skvělého strážce vašeho domova i věrného kamaráda. Tahle psí osobnost vznikla promyšleným křížením nejlepších vlastností kavkazského ovčáka a bernardýna – výsledkem je pes s mimořádně vyváženou povahou a vrozenými strážními instinkty.

Co dělá toto plemeno tak výjimečným? Je to především jejich klidná a rozvážná povaha, která dokáže v mrknutí oka přepnout do aktivní obrany. Tahle schopnost rychle vyhodnotit situaci a reagovat podle toho je opravdu k nezaplacení. Nejde o nervózního štěkavce, který se rozčiluje kvůli každé maličkosti. Moskevský strážní pes zůstává neustále ve střehu a pozorně sleduje okolí, aniž by zbytečně dramatizoval. Jeho přirozená nedůvěra k cizím lidem není strach – je to zdravá obezřetnost, kterou u strážního psa skutečně potřebujete.

Když se podíváte na temperament tohoto psa, uvidíte vyrovnanost až klidnou povahu. Ale pozor, tahle zdánlivá flegmatičnost rozhodně neznamená, že by psa nezajímalo, co se děje kolem něj. Pravý opak! Neustále vyhodnocuje situaci a je připravený okamžitě zasáhnout, kdyby jeho rodině nebo vašemu pozemku hrozilo nebezpečí. Tahle trvalá pohotovost v záloze je typická pro všechny dobré strážní psy a moskevský strážní pes ji má prostě v krvi.

Jak se ale chová doma ke své rodině? Tady ukáže úplně jinou tvář. Jeho lojalita a oddanost jsou mimořádné. Vytvoří si pevné pouto se všemi v domácnosti a dokáže být překvapivě něžný a trpělivý, zvlášť s dětmi. Tahle schopnost perfektně rozlišit mezi svými a cizími je u něj naprosto přirozená – nemusíte ho to složitě učit. Prostě ví, koho má chránit a před kým má svou rodinu bránit.

Nesmíme zapomenout na jeho inteligenci. Tohle je opravdu chytré plemeno, které dokáže samostatně myslet a rozhodovat se podle situace. Pro strážního psa je tahle samostatnost klíčová – musí být schopný reagovat na potenciální hrozby i když nejste doma. Na druhou stranu to znamená, že potřebuje důslednou výchovu s jasnými pravidly. Chytrý pes si totiž rychle všimne, když nejste konzistentní.

Zajímavé jsou i jeho sociální vlastnosti. Ano, je to především strážní pes, ale v rámci své smečky – tedy vaší rodiny – dokáže být velmi společenský a přátelský. S ostatními psy vychází většinou neutrálně až přátelsky, pokud ho správně socializujete už jako štěně. K cizím lidem ale přistupuje s rezervou – což je přesně to, co od něj očekáváte, ne?

A co jeho emocionální stabilita? Tady moskevský strážní pes opravdu vyniká. Nemusíte se obávat náhlých změn nálad nebo nepředvídatelných reakcí. Jeho chování je vždy přiměřené dané situaci a vychází z rozumného zhodnocení toho, jestli jde o skutečnou hrozbu. Tahle vyrovnanost z něj dělá spolehlivého partnera, na kterého se můžete vždycky spolehnout.

Věrnost tohoto majestátního psa je jako pevnost, která nikdy nespí, jeho srdce bijící pro ochranu těch, které miluje, je silnější než nejtvrdší moskevská zima.

Radovan Dvořáček

Výcvik a socializace od štěněte

Moskevský strážní pes je opravdu majestátní plemeno, které si žádá promyšlený přístup k výchově hned od začátku. Už malá štěňata mají v sobě zakódované strážní instinkty – je to prostě v jejich DNA. A právě proto je tak důležité je správně nasměrovat a dát jim najevo, jak se v různých situacích chovat. Prvních pár měsíců života štěněte je naprosto zásadních – v tomto období se formuje jeho povaha a budoucí chování.

Se socializací je potřeba začít hned, jak štěně přijde domů, nejlépe mezi osmým a dvanáctým týdnem. V téhle fázi je totiž nejvnímavější a nejlépe впитává nové zážitky jako houba. Klíčové je postupně ho seznamovat s různými lidmi, jinými zvířaty, novými zvuky a prostředími – zkrátka mu ukázat, že svět není strašidelné místo. Moskevští strážní psi jsou od přírody trochu rezervovaní k cizím lidem, což je vlastně v pořádku – vždyť jsou to strážci. Jenže musí se naučit rozpoznat, kdo je normální návštěva a kdy jde skutečně o nebezpečí.

Výcvik by měl stát na pozitivním přístupu a jasné komunikaci. Tohle plemeno má hlavu na pravém místě a rychle se učí, ale zároveň dokáže být docela samostatné a má vlastní hlavu. To znamená, že budete potřebovat pořádnou dávku trpělivosti a důslednosti. Základní povely jako sedni, lehni, zůstaň nebo ke mně musíte nacvičit už u štěněte. Moskevský strážní pes potřebuje vědět, kdo je v rodině šéf – pokud to neucítí, může se později projevit nežádoucí dominantní chování.

Při výcviku nesmíte zapomínat na to, jak rychle tahle štěňata rostou. Za pár měsíců z nich jsou pořádní chlapci, takže pozor na přílišnou fyzickou zátěž v době, kdy se vyvíjejí kosti a klouby. Intenzivní cvičení a kilometrové procházky nechte až na dobu, kdy jim bude tak osmnáct měsíců a mají kostru pořádně vyvinutou.

Setkávání s jinými psy je další důležitá kapitola. Moskevský strážní pes umí být teritoriální, zvlášť když v mládí neměl dost kontaktu s jinými čtyřnohými kamarády. Pravidelná setkání s ostatními psy v bezpečném prostředí – třeba ve štěněcí školce nebo tréninkovém centru – mu pomůžou naučit se správnou psí řeč a předejdete tak problémům s agresivitou v dospělosti.

Mentální stimulace je pro tohle pracovní plemeno stejně důležitá jako běhání venku. Moskevský strážní pes potřebuje něco dělat, nějaké úkoly, které ho zaměstnají a uspokojí jeho přirozené pudy. Hry na hledání, jednoduché stopařské úkoly nebo učení nových triků – to všechno jsou skvělé způsoby, jak udržet štěně v dobré mentální kondici. Znudí-li se, může začít ničit věci nebo neustále štěkat.

Nesmíte zapomenout ani na zvykání si na manipulaci a péči. Štěně by si mělo od mládí zvykat na pravidelné česání, kontrolu zubů, uší a tlapek, aby to pro něj v dospělosti nebyl stres. Moskevský strážní pes má hustou srst, která vyžaduje pravidelnou péči, takže je opravdu důležité, aby si na to zvykl a ideálně to bral jako příjemnou chvíli s vámi.

Strážní a ochranářské schopnosti plemene

Moskevský strážní pes vznikl s jasným posláním – chránit majetek a rodinu, a právě v tom je mistr. Jeho strážní instinkty nejsou nic, co by se muselo násilně učit. Jsou prostě jeho součástí. Když se poprvé setkáte s tímto impozantním psem, všimnete si, jak pozorně sleduje každého nového člověka. Není to však agresivita, spíš taková zdravá nedůvěra. A víte co? Má skvělý instinkt na to, kdo přichází jen na návštěvu a kdo by mohl znamenat problém. Proto se z něj stává tak spolehlivý strážce, ať už hlídá rodinný dům nebo větší pozemek.

Už malá štěňata moskevského strážního psa ukazují, co v nich je. Začínají přirozeně hlídat své území a všímají si všeho neznámého kolem sebe. Tuhle vlastnost cíleně rozvíjeli chovatelé v sovětských vojenských stanicích, kde hledali psa se zlatou střední cestou – ochránce, který je zároveň ovladatelný. Na rozdíl od některých jiných strážních plemen nepůsobí moskevský strážní pes jako časovaná bomba. Dokáže vyhodnotit situaci a zachovat klidnou hlavu předtím, než zareaguje.

Co se týče území, tady je moskevský strážní pes opravdu důkladný. Jeho teritorium není jen plot a zahrada – zahrnuje i všechny lidi, které považuje za svou smečku. Neúnavně hlídá vše okolo a jeho hluboký, dunivý hlas funguje skvěle jako varovný systém. Většinou stačí, když případný vetřelec vidí tohoto mohutného psa – a už se mu nechce dál.

Zajímavé je, že moskevský strážní pes umí pracovat i sám a dělat vlastní rozhodnutí, když zrovna nejste poblíž. To není náhoda – chovatelé to chtěli právě takhle. Plemeno mělo hlídat rozsáhlé vojenské objekty, kde nemohl být pořád někdo nablízku. Pes musel zvládnout rozpoznat nebezpečí a zareagovat sám, bez čekání na pokyny.

Přitom všechno tohle neznamená, že by byl moskevský strážní pes tvrdý nebo nepřístupný. Ke své rodině je neuvěřitelně loajální a laskavý. Tahle dvojí povaha je přesně to, co z něj dělá perfektního rodinného strážce. S dětmi dokáže být něžný a trpělivý, k domácím milý, ale jakmile vytuší hrozbu, přepne do střežícího režimu. Taková schopnost přepínat mezi rolemi vyžaduje inteligenci a vyrovnanost – a moskevský pes má obojího dost a dost.

Pokud jde o výcvik, nemusíte moskevského strážního psa nutit, aby hlídal. To už v něm je. Spíš jde o to usměrnit jeho přirozené instinkty správným směrem. Důležitá je hlavně socializace už od štěněte. Pes potřebuje naučit se rozlišovat běžné každodenní situace od skutečného nebezpečí. Bez pořádné socializace by z jeho přirozené ostražitosti mohly vzniknout problémy, které by vám pak komplikovaly normální život.

Péče o srst a zdravotní problémy

Moskevský strážní pes je skutečně impozantní plemeno s nádhernou hustou srstí, která potřebuje vaši pravidelnou pozornost. Když vidíte tuhle mohutnou krásu poprvé, okamžitě vás zaujme bohatá svrchní vrstva srsti spolu s tou neuvěřitelně hustou podsadou – právě ta je chrání před opravdu drsným počasím.

Kartáčování byste měli zařadit do rutiny minimálně dvakrát, lépe třikrát týdně. A když přijde období línání? Tehdy si vezměte kartáč rovnou každý den. Pořiďte si pořádný hřeben a kartáč s pevnými štětinami – bez nich to prostě nejde. Jinak se budete potýkat s odumřelými chlupy a chomáči po celém bytě.

Na jaře a na podzim zažijete intenzivní línání, kdy se kompletně obměňuje celá podsada. Nevěřili byste, kolik srsti dokáže jeden pes ztratit. Ale nebojte se, je to naprosto přirozené. Jenže pozor – když péči v těchto měsících zanedbáte, snadno se vytvoří plsti, které pak dělají psovi nejen nepořádek v kožichu, ale hlavně můžou podráždit kůži a způsobit další nepříjemnosti. Pravidelné kartáčování má ale ještě jeden skvělý benefit – prokrvuje pokožku a pomáhá rozprostřít přirozené kožní oleje po celém těle vašeho psa.

Koupání? To rozhodně s rozvahou. Stačí jednou za dva až tři měsíce, případně když je pes opravdu špinavý. Časté mytí by naopak udělalo víc škody než užitku – narušilo by přirozenou ochrannou vrstvu kůže a ta by vysychala. Když už psa koupete, sáhněte po kvalitním šamponu určeném speciálně pro psy s dlouhou hustou srstí. Běžné lidské šampony rozhodně ne, mají úplně jiné pH. Po koupeli psa pořádně osušte, zvlášť za ušima, mezi prsty a v kožních záhybech – tam se totiž vlhkost ráda zadržuje a může dělat problémy.

Teď k těm méně příjemným věcem. Moskevský strážní pes je sice celkově odolné plemeno, ale jako většina velkých psů má sklony k určitým zdravotním problémům. Nejčastěji se setkáte s dyplazií kyčelního kloubu – jde o genetickou záležitost, kdy kloubní jamka a hlavice stehenní kosti nesedí úplně, jak by měly. Pes pak kulhá, bolí ho to a v pokročilém stádiu se může vyvinout artritida. Seriózní chovatelé proto nechávají rodiče štěňat vyšetřit, aby riziko přenosu minimalizovali.

U starších psů se může objevit dilatační kardiomyopatie – onemocnění srdečního svalu. Proto jsou pravidelné veterinární kontroly včetně vyšetření srdce prostě nutnost, ne luxus. Pozor také na zažívací potíže. Nejhorší je torze žaludku, kdy se žaludek překroutí. Tohle je opravdová hrozba a potřebujete okamžitě k veterináři. Částečně tomu můžete předejít tím, že budete psa krmit menšími porcemi několikrát denně místo jedné velké dávky.

Objevit se můžou i oční problémy – třeba entropie nebo ektropie, kdy víčka nemají správné postavení. Pravidelné kontroly očí a včasné odhalení problému můžou zachránit vašemu psovi zrak. A nezapomínejte na uši. Ty velké visící uši moskevského strážního psa jsou náchylné k infekcím, takže je pravidelně čistěte a kontrolujte, abyste předešli zánětu.

Vhodnost pro rodiny s dětmi

Moskevský strážní pes a rodina s dětmi – tohle téma si zaslouží pořádnou úvahu. Nejde totiž o žádné obyčejné plemeno, ale o skutečného velikána se specifickými potřebami. Tihle mohutní psi vznikli kdysi v Sovětském svazu s jasným úkolem: hlídat a chránit majetek. A tahle vlastnost je jim dodnes v krvi.

Když se jim ale věnujete od mala a správně je socializujete, dokážou s dětmi ve vaší rodině vytvořit naprosto výjimečný vztah. Malé členy domácnosti berou jako něco, co k nim prostě patří a co musí chránit. Ta loajalita je u nich opravdu mimořádná. Často se pak stávají neuvěřitelně trpělivými společníky, kteří dětem toho hodně odpustí. Jenže pozor – jejich velikost a síla jsou impozantní, takže dohled nad společnými chvilkami s malými dětmi je nutností.

Co se týče povahy, moskevský strážní pes je většinou klidný a vyrovnaný. To může být vlastně výhoda, když máte doma děti. Na rozdíl od psů, kteří neustále skáčou a pobíhají sem a tam, jsou tihle chlupáči pohodovější. Samozřejmě to neznamená, že by leželi celý den na gauči – potřebují pravidelný pohyb a něco do hlavy, ale nejsou tak náročí jako třeba border kolie nebo belgický ovčák. Tahle jejich vyrovnanost může dětem vyhovovat a přispět k pohodové atmosféře doma.

Teď k tomu nejdůležitějšímu: výchova a socializace musí začít co nejdřív. Od štěněte je potřeba psa systematicky seznamovat se vším možným – s různými lidmi, situacemi a hlavně s dětmi. Musí si zvyknout na křik, na rychlé pohyby, na to, jak děti někdy dělají nepředvídatelné věci. Když tohle zanedbáte, může se stát, že pes bude na cizí děti nebo návštěvy reagovat nedůvěřivě, a to nikomu z vás radost neudělá.

Máte doma batolata nebo předškoláky? Pak si opravdu dobře rozmyslete, jestli je moskevský strážní pes to pravé. Dospělý jedinec může vážit klidně šedesát kilo. Představte si, co se stane, když se takový pes rozehraje nebo jenom nešikovně vrazí do tříletého dítěte. Nemusí to být zlá vůle – prostě si často neuvědomí, jak jsou velcí a silní.

Na druhou stranu, ta ochranářská povaha má své výhody. Moskevský strážní pes má oči a uši všude a nic mu neunikne. Díky tomu se doma budete cítit bezpečně. Už jen jeho vzhled dokáže odradit každého, kdo by měl špatné úmysly. A přitom k lidem, které zná, a hlavně k dětem ze své rodiny, bývá láskyplný a něžný. Jen je potřeba tu ochranářskou stránku mít pod kontrolou.

A ještě jedna věc – nestačí jen vycvičit psa. Děti taky musí vědět, jak se k němu chovat. Jak respektovat jeho prostor, jak s ním komunikovat, kdy ho nechat být. Moskevský strážní pes si váží klidného a ohleduplného přístupu. Když na něj děti budou hrubé nebo ho budou otravovat, napětí se dostaví. Proto musíte být u toho a hlídat každou interakci, zvlášť v prvních letech.

Nároky na prostor a pohybovou aktivitu

Když se rozhodnete pro moskevského strážního psa, musíte si uvědomit jednu zásadní věc – tento obr potřebuje opravdu hodně místa. Představte si psa, který v dospělosti vyroste až ke 70 kilogramům, někdy i víc. Není to žádné kapesní štěňátko, které byste mohli pohodlně ubytovat v garsonce. V malém bytě by byl nešťastný a vy taky – zkuste si představit, jak se snažíte protáhnout kolem odpočívajícího obra v úzké chodbě nebo jak se marně snaží najít polohu, ve které by se konečně pohodlně natáhl.

Nejlepší je dům se zahradou, kde může trávit čas venku a dělat to, co má v krvi – hlídat. Tyto psy šlechtili právě jako strážce, takže prostě potřebují mít přehled o tom, co se děje na jejich území. Dávají si pozor, kdo přichází, kdo odchází, jestli je všechno v pořádku. Plot musí být pořádný, vysoký a pevný. Ne že by měli moskevští strážní psi tendenci utíkat za dobrodružstvím – to spíš ne – ale raději předcházet než čelit problémům.

Teď vás možná překvapím: tahle mohutnáčka nepotřebuje tolik pohybu, jak by člověk čekal. Nejsou to žádní maratonci ani lovečtí šílenci, kteří by potřebovali běhat od rána do večera. Jsou to v podstatě klidní a vyrovnaní psi, kteří si užijí normální procházku bez nějakých extrémů. Stačí dvě, tři procházky denně, celkem tak hodinu až hodinu a půl. Klidné tempo, ať si pes může očichat, co je nového v okolí, označit si své místa a potkat se s kamarády na čtyřech nohách.

Jenže pozor – i když nejsou hyperaktivní, pravidelný pohyb je pro ně naprosto zásadní. Mají totiž sklon přibírat a u takového velikána je nadváha opravdu vážný problém. Klouby, srdce – to všechno trpí, když pes vážící 70 kilo navíc nosí ještě deset navíc. A věřte, že se to stává rychleji, než si myslíte, zvlášť když má pes neomezeně naplněnou misku a málo pohybu.

Mladí psi mají samozřejmě víc energie než ti starší, ale tady musíte být obezřetní. Jejich kosti a klouby ještě rostou a přetížení může napáchat pořádnou škodu. Žádné skákání, žádné dlouhé běhy, žádný extrémní sport do dvou let věku. Raději kratší procházky víckrát denně a volná hra na trávníku nebo jiném měkkém povrchu.

Dospělým psům pak můžete nabídnout víc. Plavání je skvělé – nezatěžuje klouby a protáhne celé tělo. V zimě, když napadne sníh, uvidíte svého moskevského strážního psa v pravém živlu. Díky jejich husté srsti jim zima vůbec nevadí, naopak. Ale nezapomínejte, že hlava potřebuje cvičení stejně jako tělo. Občas zařaďte nějaké jednoduché cvičení, schování pamlsku, který pak pes musí najít, nebo jiné hříčky, které ho nutí přemýšlet.

A ještě jedna věc, kterou musíte mít na paměti při venčení. Moskevský strážní pes je ochránce – to má v povaze. Může být nedůvěřivý k cizím lidem i psům. Proto vždycky kvalitní vodítko a psa pod kontrolou. Nechat ho volně pobíhat někde na veřejnosti? To rozhodně ne. Nikdy nevíte, jak zareaguje, když se přiblíží někdo, koho považuje za potenciální hrozbu.

Strava a výživa dospělého psa

Moskevský strážní pes je opravdu impozantní zvíře, které potřebuje kvalitní stravu šitou přímo na míru jeho mohutné postavě a každodenním aktivitám. Když se podíváte na dospělého jedince, který váží klidně mezi 45 až 68 kilogramy, je jasné, že jeho výživa musí být pečlivě promyšlená. Jde hlavně o to, aby měl zdravé klouby, udržel si správnou váhu a měl dost energie na hlídání nebo jen běžné pobíhání po zahradě.

Základ jídelníčku tvoří kvalitní maso – tady opravdu nešetřete. Hovězí, kuřecí, jehněčí nebo třeba ryby by měly být hlavním zdrojem bílkovin. Proč? Protože obsahují přesně ty aminokyseliny, které váš pes potřebuje k udržení svalové hmoty. A u takového pracovního psa, který hlídá dům a rodinu, jsou svaly prostě základ. Ideálně by mělo být v denní porci kolem 22 až 26 procent bílkovin – to zajistí, že se tělo správně regeneruje a váš pes zůstane vitální.

Tuky nejsou nepřítel, jak by se mohlo zdát. Naopak, jsou skvělým zdrojem energie a měly by tvořit zhruba 12 až 15 procent stravy. Omega-3 a omega-6 mastné kyseliny dělají divy pro kůži a srst, která je u moskevského strážního psa typicky hustá a dlouhá. Rybí olej, lněné semínko nebo kuřecí tuk – to všechno pomáhá nejen k lesklé srsti, ale také podporuje zdraví kloubů a tlumí záněty v těle.

Co se týče sacharidů, ty dodávají energii, ale pozor na jejich zdroj. Nejlépe funguje rýže, ovesné vločky nebo sladké brambory, které se dobře tráví. Moskevský strážní pes není žádný maratonec, ale jeho velikost znamená, že potřebuje solidní přísun živin pro základní tělesné funkce. Vyhněte se přehnanému množství obilovin – ty můžou způsobit trávicí problémy nebo dokonce alergii.

Jak často krmit? Nejlepší je rozdělit jídlo na dvě porce denně, třeba ráno a večer. Tohle rozdělení pomáhá zažívání a hlavně snižuje riziko obávaného stočení žaludku, kterému jsou velká plemena bohužel náchylná. Kolik to vlastně je? Běžně se pohybujete mezi 600 až 800 gramy suchého krmiva denně, ale vždycky záleží na tom, jak je váš pes aktivní, kolik má let a jaký má metabolismus.

Čerstvá voda musí být dostupná pořád, zvlášť když krmíte suchou stravu. Správná hydratace je prostě nezbytná pro ledviny a celkové zdraví vašeho velkého chlupáče. Neděste se, když váš moskevský strážní pes pije víc než menší plemena – to je při jeho velikosti naprosto normální.

Doplňky stravy můžou být dobrým pomocníkem. Glukosamín a chondroitin skvěle podporují klouby, které nesou pořádnou váhu. Vitamíny skupiny B, vitamin E a antioxidanty zase posilují imunitu. Pozor ale na poměr vápníku a fosforu – ten musí být správně vyvážený, jinak hrozí problémy s kostmi, a to u velkých plemen opravdu nechcete.

Hlídejte si váhu svého psa jako oko v hlavě. Obezita je pro moskevského strážního psa opravdu velký problém – zatěžuje klouby, srdce a zkracuje život. Pravidelně zvažujte a kontrolujte kondici. Ideální stav? Když nahmatáte žebra, ale nejsou vidět, a shora je jasně vidět pas. Tak poznáte, že je váš pes v perfektní formě.