Historický rekord britské libry: Kdy měna dosáhla svého vrcholu?

Historický vrchol libry v roce 1940

Britská libra dosáhla svého historického maxima vůči americkému dolaru v červenci 1940, kdy se kurz vyšplhal až na hodnotu 4,03 dolaru za jednu libru. Tato rekordní úroveň byla dosažena v období druhé světové války, kdy Velká Británie čelila mimořádným ekonomickým výzvám. Vysoký kurz libry byl částečně důsledkem válečné ekonomiky a mezinárodních finančních dohod, které v té době určovaly měnové vztahy mezi spojenci.

Tento historický vrchol představoval vrchol dlouhodobé dominance britské libry jako světové rezervní měny, status, který si udržovala po většinu 19. a začátku 20. století. Britské impérium bylo v té době stále významnou světovou mocností, a přestože již čelilo postupnému úpadku, jeho měna si zachovávala mimořádnou sílu. Paradoxně k tomuto vysokému kurzu došlo v době, kdy Británie čelila jedné z nejnáročnějších zkoušek ve své historii - letecké bitvě o Británii.

Důvody pro tak vysoký kurz byly komplexní. Významnou roli hrála skutečnost, že Británie měla v té době stále rozsáhlé zlaté rezervy a kontrolovala značnou část světového obchodu prostřednictvím svého impéria. Systém fixních směnných kurzů, který byl tehdy v platnosti, také přispíval k udržování vysoké hodnoty libry. Brettonwoodský měnový systém ještě nebyl zaveden, což znamenalo, že měnové vztahy byly určovány především bilaterálními dohodami mezi jednotlivými zeměmi.

Vysoký kurz libry měl však i své stinné stránky. Pro britskou ekonomiku znamenal, že export byl relativně drahý, což v době, kdy země potřebovala generovat příjmy pro financování válečného úsilí, nebylo ideální. Zároveň tento kurz odrážel spíše administrativní rozhodnutí než skutečnou ekonomickou sílu Británie, která byla válkou značně vyčerpána.

Po roce 1940 začal kurz libry postupně klesat, což reflektovalo měnící se realitu světové ekonomiky a postupný přesun ekonomické moci směrem ke Spojeným státům. Tento trend byl ještě urychlen po skončení druhé světové války, kdy se USA definitivně etablovaly jako dominantní světová ekonomická velmoc. Brettonwoodský systém, zavedený v roce 1944, pak stanovil nový rámec pro mezinárodní měnové vztahy, ve kterém americký dolar převzal roli hlavní rezervní měny.

Význam historického maxima z roku 1940 spočívá především v tom, že představuje symbolický vrchol dlouhé éry britské finanční dominance. Od té doby libra již nikdy nedosáhla podobné úrovně vůči dolaru, a postupně se z pozice globální rezervní měny přesunula do role jedné z několika významných světových měn. Tento kurz zůstává dodnes nepřekonaným rekordem v historii britské libry a připomíná období, kdy Británie, navzdory probíhající válce, stále disponovala značnou ekonomickou a finanční silou na globální úrovni.

Kurz 4,86 USD za jednu libru

Historický kurz 4,86 USD za jednu britskou libru představuje významný milník v dějinách měnových vztahů. Tento pevný směnný poměr byl oficiálně stanoven v roce 1940 a stal se symbolem stability britské měny v období zlatého standardu. Před tímto ustanovením se kurz libry vůči dolaru pohyboval relativně volně, ale právě tato hodnota se stala dlouhodobým standardem ve světovém měnovém systému.

Zajímavé je, že tento kurz nebyl náhodný - vycházel z historického vývoje obou měn a jejich vztahu ke zlatu. Britská libra byla tradičně považována za nejsilnější světovou měnu, což odráželo dominantní postavení Británie v globálním obchodu a financích. Kurz 4,86 USD za libru představoval vrchol její síly a stability, který se udržel několik desetiletí.

V kontextu nejvyššího kurzu libry v historii je třeba zmínit, že před první světovou válkou dosahovala libra ještě vyšších hodnot, kdy se v některých obdobích obchodovala až za 5 dolarů. Nicméně právě kurz 4,86 USD se stal tím nejznámějším a nejdéle udržovaným v historii. Tento poměr vydržel až do roku 1971, kdy došlo k rozpadu Brettonwoodského měnového systému.

Význam tohoto kurzu daleko přesahoval pouhé číselné vyjádření. Symbolizoval sílu britského impéria a jeho ekonomickou dominanci. Pro mnoho ekonomů a historiků představuje toto období zlatý věk měnové stability, kdy libra sloužila jako kotva světového finančního systému. Obchodníci, bankéři a investoři po celém světě se mohli spolehnout na neměnnost tohoto kurzu, což významně usnadňovalo mezinárodní obchod a finanční transakce.

Je fascinující, že tento kurz přežil i turbulentní období druhé světové války, kdy mnoho jiných měn procházelo dramatickými výkyvy. Stabilita libry v tomto období byla částečně udržována díky významné podpoře ze strany Spojených států a jejich rostoucí ekonomické síle. Konec této éry v roce 1971 znamenal definitivní přechod k systému plovoucích kurzů, kde hodnota měn začala být určována tržními silami.

Současné výkyvy kurzu libry vůči dolaru ukazují, jak dramaticky se změnila situace od dob pevného kurzu 4,86 USD. V dnešní době se kurz libry pohybuje výrazně níže a podléhá značným fluktuacím v závislosti na ekonomických, politických a tržních faktorech. Tato historická hodnota však zůstává připomínkou doby, kdy britská libra byla skutečně královnou světových měn a symbolem ekonomické stability a síly.

Brettonwoodský měnový systém a role libry

Britská libra prošla během 20. století dramatickými změnami, přičemž její nejvýznamnější období bylo spojeno s Brettonwoodským měnovým systémem, který byl ustanoven v roce 1944. V této době byla libra stále významnou světovou měnou, ačkoli její dominance již ustupovala americkému dolaru. Historicky nejvyšší kurz libry byl zaznamenán v roce 1934, kdy jedna britská libra měla hodnotu přibližně 5 amerických dolarů, což odpovídalo tehdejšímu zlatému standardu.

Brettonwoodský systém představoval významný zlom v mezinárodním měnovém uspořádání. Libra, která byla do té doby klíčovou rezervní měnou, začala postupně ztrácet svou pozici ve prospěch amerického dolaru. Británie se potýkala s významnými ekonomickými problémy po druhé světové válce, což vedlo k postupnému oslabování měny. Přesto si libra udržovala významnou roli v mezinárodním obchodě, zejména v rámci Commonwealthu a bývalých britských kolonií.

V rámci Brettonwoodského systému byla libra fixována na americký dolar v poměru 2,80 dolaru za libru, což bylo výrazně méně než její historické maximum. Tento kurz se ukázal být dlouhodobě neudržitelný vzhledem k ekonomické situaci Velké Británie. Země čelila opakovaným spekulativním útokům na svou měnu a rostoucímu deficitu platební bilance. Situace vyvrcholila v roce 1967, kdy byla Británie nucena provést devalvaci libry o 14,3 %.

Významnou roli v postupném oslabování libry hrála také změna globální ekonomické struktury. Zatímco před první světovou válkou byla Británie dominantní světovou ekonomickou velmocí, po druhé světové válce její pozice výrazně oslabila. Ztráta kolonií, rostoucí zadlužení z války a postupná industrializace dalších zemí přispěly k relativnímu poklesu britské ekonomické síly.

Přesto zůstávala libra důležitou měnou v mezinárodním obchodě. Mnoho zemí drželo významnou část svých devizových rezerv právě v britské libře, což jí zajišťovalo určitou stabilitu. Tato situace však vytvářela také značný tlak na britskou ekonomiku, protože musela udržovat vysoké úrokové sazby pro zachování atraktivity libry jako rezervní měny.

Konec Brettonwoodského systému v roce 1971 znamenal další významnou změnu pro libru. Přechod na systém plovoucích kurzů vedl k větší volatilitě měnového kurzu. Libra se již nikdy nevrátila ke své bývalé slávě a historickým maximům z 30. let 20. století. Současná role libry v mezinárodním měnovém systému je stále významná, ale již zdaleka nedosahuje dominantního postavení, které měla před ustanovením Brettonwoodského systému.

Zlatý standard a jeho vliv

Zlatý standard sehrál klíčovou roli v historii britské libry a její síly na mezinárodních trzích. V období, kdy byl zlatý standard v plné síle, konkrétně v prosinci 1934, dosáhla britská libra svého historického maxima. Tehdy se jedna libra obchodovala za přibližně 5 amerických dolarů, což představuje v přepočtu na dnešní hodnotu významnou částku. Tento rekordní kurz byl přímým důsledkem měnové politiky založené na zlatém standardu, který poskytoval libře mimořádnou stabilitu a důvěryhodnost.

Systém zlatého standardu, který Velká Británie adoptovala již v 18. století, znamenal, že hodnota libry byla přímo navázána na zlato. Každá bankovka byla teoreticky směnitelná za přesně stanovené množství zlata. Tento systém poskytoval měně významnou míru stability a předvídatelnosti, což přitahovalo zahraniční investory a obchodníky. Británie jako světová velmoc té doby disponovala rozsáhlými zásobami zlata, což její měně dodávalo dodatečnou sílu.

Ve třicátých letech 20. století, navzdory globální hospodářské krizi, si britská libra udržovala svou sílu právě díky zlatému standardu. Období mezi lety 1931 až 1934 bylo pro libru mimořádně příznivé, přičemž vrcholu dosáhla právě v prosinci 1934. Tento historický úspěch byl podpořen několika faktory, včetně relativní stability britské ekonomiky v porovnání s ostatními zeměmi postiženými Velkou hospodářskou krizí.

Zlatý standard však měl i své stinné stránky. Rigidní navázání měny na zlato znamenalo, že centrální banka měla omezenou flexibilitu v monetární politice. Nemohla jednoduše tisknout více peněz nebo manipulovat s úrokovými sazbami podle potřeb ekonomiky. To se ukázalo jako problematické zejména v období ekonomických krizí, kdy byla potřeba větší měnová flexibilita.

Postupný odklon od zlatého standardu začal během první světové války, kdy většina zemí včetně Británie pozastavila směnitelnost svých měn za zlato. Po válce se Británie pokusila o návrat ke zlatému standardu, ale tento experiment skončil v roce 1931 definitivním opuštěním tohoto systému. Paradoxně právě v období po opuštění zlatého standardu dosáhla libra svého historického maxima, což demonstrovalo, že síla měny není závislá pouze na její vazbě na drahé kovy.

Současná hodnota libry je výrazně nižší než její historické maximum z roku 1934. Tento pokles však nelze připisovat pouze absenci zlatého standardu, ale spíše komplexním změnám v globální ekonomice, včetně změn v mezinárodním měnovém systému, růstu významu amerického dolaru jako globální rezervní měny a postupné transformaci britské ekonomiky v průběhu 20. století.

V roce 2007 jsme viděli libru na vrcholu své síly, když dosáhla 2,1 dolaru. Byl to okamžik, který nám připomněl, že i měny mají své zlaté časy.

Radovan Sýkora

Dominance libry v mezinárodním obchodě

Britská libra si po dlouhá desetiletí udržovala pozici nejdůležitější světové měny, přičemž její absolutní dominance vrcholila v období před první světovou válkou. Na počátku 20. století, konkrétně v roce 1914, dosáhla libra svého historického maxima, kdy se jeden britský funt obchodoval za přibližně 4,87 amerického dolaru. Tato éra představovala zlatý věk britského impéria a jeho měnové nadvlády nad světovým obchodem.

Londýn jako globální finanční centrum té doby kontroloval většinu mezinárodních finančních transakcí, přičemž více než 60 % světového obchodu bylo denominováno právě v britské libře. Britské banky a finanční instituce měly pobočky prakticky ve všech významných přístavech a obchodních centrech, od Singapuru přes Bombaj až po Buenos Aires. Tato rozsáhlá síť umožňovala efektivní správu mezinárodního obchodu a upevňovala postavení libry jako rezervní měny.

Dominantní postavení libry bylo podpořeno také skutečností, že Velká Británie byla v té době největším světovým věřitelem, přičemž britský kapitál financoval rozwoj infrastruktury, železnic a průmyslu v mnoha částech světa. Zlatý standard, ke kterému byla libra pevně vázána, poskytoval měně dodatečnou stabilitu a důvěryhodnost v mezinárodním měřítém systému.

Síla libry se projevovala i v tom, že centrální banky většiny zemí držely významnou část svých rezerv právě v britské měně. Tento systém fungoval natolik efektivně, že i země, které nebyly součástí britského impéria, preferovaly libru pro své mezinárodní transakce. Měnová dominance libry byla tak výrazná, že prakticky všechny komodity, od ropy přes zlato až po bavlnu, byly oceňovány a obchodovány v librách.

Postupný ústup z této dominantní pozice začal během první světové války, kdy Británie musela financovat válečné úsilí masivním zadlužováním. Přesto si libra udržela významné postavení i v meziválečném období. Definitivní konec její globální dominance přišel až po druhé světové válce, kdy ji vystřídal americký dolar. Nicméně odkaz této éry přetrvává dodnes - londýnská City zůstává jedním z nejvýznamnějších finančních center světa a libra si i přes značný pokles svého významu udržuje pozici jedné z hlavních světových rezervních měn.

Historický vrchol kurzu libry z roku 1914 již nikdy nebyl překonán, což symbolicky odráží proměnu globální ekonomické rovnováhy ve 20. století. Současná role libry v mezinárodním obchodě je sice stále významná, ale již zdaleka nedosahuje té míry dominance, jakou měla na počátku 20. století, kdy byla skutečnou královnou světových měn.

Pokles významu po druhé světové válce

Britská libra zaznamenala dramatický pokles svého významu v období po druhé světové válce, což představovalo výrazný kontrast oproti její dřívější dominanci. Historicky nejvyšší kurz libry byl zaznamenán v roce 1940, kdy jedna britská libra měla hodnotu přibližně 4,86 amerických dolarů. Tento vrchol však představoval poslední záblesk bývalé slávy britské měny, která byla po staletí považována za nejsilnější měnu světa.

Poválečné období přineslo řadu ekonomických výzev, které významně ovlivnily postavení libry. Británie se potýkala s obrovským válečným dluhem, který dosahoval přibližně 3,5 miliardy liber, což v té době představovalo astronomickou částku. Země byla nucena přijmout významnou finanční pomoc od Spojených států v rámci Marshallova plánu, což dále podkopalo její měnovou suverenitu.

Brettonwoodský měnový systém, ustanovený v roce 1944, formálně potvrdil dominantní postavení amerického dolaru jako hlavní světové rezervní měny. Libra, která tuto roli zastávala po většinu 19. a začátkem 20. století, byla nucena ustoupit do pozadí. Devalvace libry v roce 1949, kdy její hodnota klesla z 4,03 na 2,80 dolaru, symbolizovala definitivní konec éry britské měnové nadvlády.

Proces dekolonizace Britského impéria v 50. a 60. letech 20. století dále přispěl k oslabení postavení libry. Mnoho bývalých kolonií se odklonilo od používání libry jako rezervní měny a přešlo na americký dolar. Librová zóna, která kdysi zahrnovala značnou část světové ekonomiky, se postupně rozpadala.

Ropná krize v 70. letech zasadila libře další těžkou ránu. Británie čelila vysoké inflaci, ekonomické stagnaci a rostoucí nezaměstnanosti. V roce 1976 byla země dokonce nucena požádat Mezinárodní měnový fond o záchrannou půjčku, což představovalo významné ponížení pro měnu, která kdysi vládla světovým financím.

Spekulativní útoky na libru v roce 1992, které vedly k jejímu vystoupení z Evropského měnového systému během tzv. Černé středy, dále poškodily prestiž britské měny. Tehdy se ukázalo, že ani Bank of England není schopna ubránit kurz libry před masivními spekulacemi na finančních trzích.

V současnosti, ačkoli libra zůstává jednou z hlavních světových měn, její význam je nesrovnatelný s obdobím před druhou světovou válkou. Z historického maxima 4,86 dolaru za libru poklesla její hodnota na zlomek této částky. Tento vývoj odráží nejen změny v globální ekonomické rovnováze, ale také postupnou transformaci Británie z dominantní světové velmoci na významnou, ale již ne vedoucí ekonomickou sílu.

Devalvace libry v roce 1967

Britská libra prošla v průběhu své dlouhé historie mnoha významnými změnami, přičemž jedním z nejdůležitějších milníků byla devalvace v listopadu 1967. Před touto událostí dosahovala libra svých historických maxim, kdy se v první polovině 20. století obchodovala za přibližně 4,87 amerických dolarů. Tento kurz byl považován za nejvyšší kurz libry v historii a odrážel tehdejší dominantní postavení Velké Británie ve světové ekonomice.

Situace se však dramaticky změnila po druhé světové válce, kdy Británie čelila významným ekonomickým problémům. Navzdory snahám britské vlády udržet silnou měnu, rostoucí deficit platební bilance a klesající konkurenceschopnost britského průmyslu vytvářely na libru stále větší tlak. V roce 1967 se britská ekonomika nacházela v obtížné situaci, což vedlo k spekulativním útokům na měnu. Dne 18. listopadu 1967 byla britská vláda nucena oznámit devalvaci libry o 14,3 %, což znamenalo pokles kurzu z 2,80 na 2,40 amerického dolaru.

Tato devalvace představovala dramatický zlom v historii britské měny a definitivně ukončila éru, kdy libra byla dominantní světovou měnou. Pro mnoho Britů to byl šok, jelikož libra byla dlouho symbolem národní hrdosti a ekonomické síly. Tehdejší premiér Harold Wilson se snažil uklidnit veřejnost prohlášením, že devalvace neznamená devalvaci libry ve vašich kapsách, ale realita byla jiná. Životní náklady vzrostly a důvěra v britskou ekonomiku byla otřesena.

Období před devalvací, kdy libra dosahovala svých historických maxim, se již nikdy nevrátilo. V letech předcházejících devalvaci se britská vláda snažila udržet vysoký kurz libry různými opatřeními, včetně zvyšování úrokových sazeb a omezování dovozu. Tyto snahy však byly nakonec marné vzhledem k fundamentálním problémům britské ekonomiky, jako byla nízká produktivita práce a klesající konkurenceschopnost průmyslu.

Devalvace v roce 1967 měla dlouhodobé důsledky pro britskou ekonomiku a mezinárodní postavení libry. Vedla k postupnému oslabování role libry jako rezervní měny a k většímu zaměření na domácí ekonomické cíle místo udržování mezinárodního postavení měny. V následujících desetiletích libra již nikdy nedosáhla své bývalé síly a prestiže, i když zůstala významnou světovou měnou.

Tato historická událost také změnila přístup Británie k mezinárodní měnové politice a vedla k postupnému přehodnocení role země v globální ekonomice. Zatímco před rokem 1967 byla libra symbolem britské imperiální moci a ekonomické dominance, po devalvaci se stala více realistickým odrazem skutečného stavu britské ekonomiky. Tento vývoj také přispěl k pozdějším diskusím o vstupu Británie do Evropského hospodářského společenství a její roli v evropské ekonomické integraci.

Současná pozice libry na měnových trzích

Britská libra prošla v průběhu své dlouhé historie mnoha významnými výkyvy, přičemž její historické maximum vůči americkému dolaru bylo zaznamenáno v březnu 1972, kdy se kurz vyšplhal až na 2,65 USD za jednu libru. Tato doba představovala poslední záblesk bývalé slávy britské měny jako dominantní světové rezervní měny. Od té doby libra postupně ztrácela své výsadní postavení na mezinárodních finančních trzích, což se projevilo i na její hodnotě.

V současnosti se britská libra pohybuje výrazně níže než v době svého historického maxima, přičemž její kurz je významně ovlivňován jak domácími ekonomickými faktory, tak globálními událostmi. Mezi klíčové faktory ovlivňující současnou pozici libry patří především Brexit, který způsobil značnou nejistotu ohledně budoucího postavení britské ekonomiky. Vystoupení Spojeného království z Evropské unie vedlo k výraznému oslabení libry a změně vnímání této měny mezi mezinárodními investory.

Přestože libra již není dominantní světovou měnou jako v minulosti, stále si zachovává významnou pozici na mezinárodních devizových trzích. Je čtvrtou nejobchodovanější měnou na světě, za americkým dolarem, eurem a japonským jenem. Londýn navíc zůstává jedním z nejvýznamnějších finančních center světa, což poskytuje libře určitou míru stability a důvěryhodnosti.

Současná pozice libry je charakterizována zvýšenou volatilitou a citlivostí na politická rozhodnutí. Měnová politika Bank of England, inflační tlaky a celkový stav britské ekonomiky jsou klíčovými faktory ovlivňujícími kurz libry. V posledních letech se britská centrální banka potýká s náročným úkolem vyvažování mezi podporou ekonomického růstu a kontrolou inflace, což se přímo odráží na stabilitě měny.

Investoři a analytici pozorně sledují vývoj britské ekonomiky a její schopnost adaptovat se na nové podmínky po Brexitu. Libra si i přes všechny výzvy udržuje status důležité rezervní měny, byť její podíl v globálních devizových rezervách postupně klesá. Významnou roli hraje také tradice a historie britského finančního systému, který je považován za jeden z nejrozvinutějších na světě.

Z dlouhodobého hlediska bude pozice libry záviset na schopnosti britské ekonomiky inovovat a přizpůsobovat se měnícím se globálním podmínkám. Důležitými faktory budou také vývoj obchodních vztahů s EU a ostatními významnými ekonomickými partnery, stejně jako schopnost Londýna udržet si pozici předního finančního centra. Přestože návrat k historickým maximům z roku 1972 se jeví jako velmi nepravděpodobný, libra si díky své dlouhé tradici a významu britské ekonomiky zachovává důležité místo v mezinárodním měnovém systému.

Srovnání s ostatními světovými měnami

Britská libra si během své dlouhé historie prošla mnoha výkyvy ve vztahu k ostatním světovým měnám. Historicky nejvyšší kurz libry byl zaznamenán v březnu 1934, kdy jedna britská libra měla hodnotu přibližně 5 amerických dolarů. Toto období představovalo vrchol britské měnové dominance, kdy byla libra považována za nejsilnější světovou měnu. Ve srovnání s tehdejším francouzským frankem dosahovala libra také rekordních hodnot, když se jeden frank obchodoval za přibližně 0,05 libry.

Období	Kurz GBP/CZK	Historický význam
Březen 2020	31,895 Kč	Historické maximum kurzu britské libry vůči české koruně
Prosinec 2023	28,50 Kč	Aktuální kurz pro srovnání

V porovnání s německou markou byla libra v meziválečném období extrémně silná, což bylo částečně způsobeno hyperinflací v Německu na počátku 20. let. Japonský jen se v té době obchodoval za přibližně 0,02 libry, což demonstrovalo dominantní postavení britské měny v asijském regionu. Švýcarský frank, který byl tradičně považován za stabilní měnu, se tehdy obchodoval za přibližně 0,15 libry.

Po druhé světové válce začala pozice libry postupně slábnout, především ve vztahu k americkému dolaru. Brettonwoodský měnový systém stanovil fixní kurz 4,03 dolaru za libru, který byl v roce 1949 devalvován na 2,80 dolaru. Současně s tím libra ztrácela i vůči ostatním měnám, zejména německé marce a švýcarskému franku, které se stávaly stále silnějšími.

V 70. letech 20. století došlo k dramatickému poklesu hodnoty libry vůči většině hlavních světových měn. Zatímco japonská ekonomika zažívala období rychlého růstu, jen posiloval a libra vůči němu významně oslabovala. Podobný trend byl patrný i ve vztahu k německé marce, která se stala symbolem evropské měnové stability.

V současné době se libra pohybuje daleko pod svými historickými maximy vůči většině významných měn. Euro, které nahradilo německou marku a další evropské měny, se stalo důležitým měřítkem síly libry. Vztah libry k americkému dolaru se v posledních desetiletích pohybuje v mnohem nižších hodnotách než v době historického maxima, což odráží změnu globálních ekonomických poměrů a relativní pokles významu britské ekonomiky.

Zajímavé je také srovnání s měnami rozvíjejících se ekonomik. Zatímco v době svého historického maxima byla libra vůči těmto měnám extrémně silná, dnes čelí rostoucí konkurenci například ze strany čínského jüanu. Tento vývoj ilustruje postupnou transformaci globálního měnového systému a relativní oslabování tradičních západních měn včetně britské libry. Přesto si libra zachovává pozici jedné z nejvýznamnějších rezervních měn světa, i když její dominance již zdaleka nedosahuje úrovně z první poloviny 20. století.

Brexit a jeho dopad na kurz

Britská libra prošla v posledních letech dramatickým vývojem, přičemž její historické maximum vůči české koruně bylo zaznamenáno v roce 2007, kdy se kurz vyšplhal až na 42,322 CZK/GBP. Toto období představovalo vrchol síly britské měny, která těžila z robustního ekonomického růstu Spojeného království a stabilního finančního sektoru v londýnské City. Následující roky však přinesly řadu významných změn, které měly na kurz libry zásadní vliv.

Referendum o vystoupení Spojeného království z Evropské unie v červnu 2016 způsobilo dramatický propad kurzu libry. V den oznámení výsledků referenda ztratila libra během několika hodin více než 10 % své hodnoty vůči hlavním světovým měnám. Tento šok na měnových trzích byl jen začátkem dlouhodobějšího trendu oslabování britské měny. Nejistota ohledně budoucích vztahů mezi Británií a EU, stejně jako obavy z možného ekonomického dopadu Brexitu, vedly k tomu, že investoři začali libru vnímat jako rizikovější aktivum.

Období vyjednávání o podmínkách Brexitu mezi lety 2016 a 2020 bylo charakterizováno značnou volatilitou kurzu. Každé významné politické prohlášení, každý posun v jednáních měl okamžitý dopad na hodnotu libry. Oproti historickému maximu z roku 2007 ztratila libra v důsledku Brexitu přibližně 25-30 % své hodnoty. Tento pokles měl významný dopad na britskou ekonomiku - zdražil dovoz zboží a služeb, což vedlo k růstu inflace ve Spojeném království.

Definitivní odchod Británie z EU k 31. lednu 2020 a následné uzavření obchodní dohody na konci téhož roku přinesly určité uklidnění na měnové trhy. Přesto se libra již nedokázala vrátit na úrovně před referendem. Nové obchodní bariéry mezi Británií a EU, zvýšené náklady na přeshraniční obchod a administrativní zátěž pro firmy představují dlouhodobou zátěž pro britskou ekonomiku a tím i pro kurz libry.

Pandemie COVID-19 v roce 2020 a následná energetická krize v roce 2022 dále prohloubily problémy britské měny. Kombinace Brexitu a těchto globálních krizí vedla k tomu, že britská ekonomika zaostávala za ostatními vyspělými zeměmi v tempu post-pandemického oživení. Centrální banka Bank of England byla nucena reagovat agresivním zvyšováním úrokových sazeb, aby bojovala s vysokou inflací, což mělo další dopady na stabilitu měnového kurzu.

V současnosti se libra pohybuje výrazně pod svými historickými maximy a analytici nepředpokládají, že by se v dohledné době mohla vrátit na úrovně z roku 2007. Brexit fundamentálně změnil postavení Spojeného království v globální ekonomice a tento fakt se dlouhodobě odráží v kurzu britské měny. Pro české exportéry a importéry to znamená nutnost počítat s vyšší volatilitou kurzu a přizpůsobit tomu své obchodní strategie.